ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Derniéra


Čísi smutek se tam zatřepotal, v tom prázdným půllitru se zaschlou pěnou, chvíli narážel do stěn a potom vyletěl proti světlu pouliční lampy. Osamělá slečna zamrkala, jak si vzpomněla na ten sen.

Pes, kterej vypadal, jako tučňák, obíhal v přesným kruhu tmavovlasou hlavu, která ležela v trávě a tmavýma očima se dívala na fialovou polární záři. Tučňák křídlem ryl do ledu, ještě dvěstěpadesátkrát oběhne, řikala jsem si, a ta rozcuchaná hlava popluje na kře.

A v zájmu zachování naší vyspělé civilizace vědci vyvinuli robota, který umí lhát.

Prázdnej půllitr se začíná rosit, brzo začne svítat. Osamělou slečnu zebou bosý nohy, marně se snaží je zatnout v pěst. Prstem kreslí na vlhkej stůl sprostej obrázek, třeba si ho někdo všimne a alespoň se usměje. Začíná svítat a zahrádka je úplně prázdná.

Sedim na zemi se zkříženýma nohama, zatímco jeviště pomalu odplouvá k severu a přemejšlim, jestli jsem vážně jen divák v tomhle komickým melodramatu o samotě a opilých psech. Po obloze přeletěly vrány a do klína mi upustily tři čapí miminka. Jak banální, myslim si, copak nemohla být čtyři?

A v zájmu zachování naší vyspělé civilizace vědci vymysleli vesmírné magnetické štíty.

Tmavá a vlhká noc končí slunečným ránem. Osamělá slečna se protáhla, zhluboka se nadechla, vyplivla do popelníku ožvejkanou žvejkačku a odešla odhodlaně do Tesca koupit pastelky a ponožky. Neni jednoduchý se probudit, zvlášť, když se musíme budit sami. Neni jednoduchý vzít do ruky červenou tužku a namalovat s ní modrý nebe. 

Tučňák oběhl poslední kolečko a vyflusanej zabořil čumák do sněhu. Otvor se mu vyříznout nepodařilo a tak mu připadalo, že jeho život nemá smysl a že už nikdy neuvidí žádnou rybu. Šla jsem k němu a pohladila jsem ho po odřeným křídle. Zařval bolestí a vyklovl mi pravý oko. No nic, stejně na levý vidim o moc líp. Hlava se uchechtla a obě oči obrátila v sloup. 

A v zájmu zachování naší vyčpělé civilizace je osamělost trestná. 

„Tys byla vždycky neřízená střela,“ řek´ moje první láska, „trošku jsi zvážněla.“ Že bych už byla řízená střela? Já bych řekla, že jsem se jenom, konečně, unavila.
02.03.2011 20:06:24



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se