ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Vyznání


     Večer brečim do krvavě rudejch pomerančů, zatimco červený ploštice tančej dávno mrtvý latinskoamerický tance v mejch bílejch peřinách. Držim telefon na uchu a poslouchám tvuj hlas: „Mám tě moc rád, jsi pro mě důležitá, budu za tebe dejchat, když bude třeba…“ a cejtim tě vedle sebe, ačkoliv jsi tak daleko. Vidim tvoje příšerný vlasy, jak ti padaj do tváře a když se směješ, strkáš jazyk mezi zuby. A pořád se na mě díváš: „Kačenko, copak je?“ a myslíš, že jsem smutná kvůli tobě. „Nejsem, já jsem prostě smutná ženská, víš!“ a usměju se na tebe smutně. „Já vim, a vim odkdy,“ řekneš a já čekám nějaký sebemrskačský odhalení jakože co tě znám, nebo tak, ale: „jak tě babička poslala a máma nechytala.“ A já lapu po dechu, protože to sis přečet v mý knížce a nejen, žes to v tom zmateným textu rozšifroval, nejen, že sis to zapamatoval, ale ještě sis to dal do těch sptávnejch souvislostí. „Měl jsem strašně krásný dětství, kdyby to šlo, půlku bych ti dal…“ jenže to nejde a já bych ti ji nevzala, možná je to to jediný z čeho už dlouhý roky žiješ. I když vlastně máš děti. Jsi takovej pštros, takovej pyšnej mám. 


     V noci se rozpouštim do vzpomínek a dvacet krys, který jsem pustila do svý postele ohřát mi okusuje kůži. Držim telefon na uchu a nemluvim, jen tě poslouchám: „Cejtim tě, kdyby to tak nebylo, tak bych v tý zatáčce nezpomalil…“ to v tý vánici, chtěls mi ukázat dům, ve kterým jsi to dětství prožil a byla bílá tma, sněžilo, že to stěrače neunesly, silnice jako mejdlo, auto plavalo a já mám autofóbii, nebojim se jen v hodně bezpečným autě, v třicetikilometrový rychlosti za bílýho dne a sucha. Tvoje auto bezpečný je a ty seš dobrej řidič, ale byla hustá bílá tma a stěrače nezvládaly ten nápor těžkýho sněhu na předním skle a jeli jsme z kopce serpentýnama. Zpomalil´s, když´s viděl, jak se bojim. V tu chvíli jsem si vzpomněla na manžela, kterej v takový situaci šlápnul na plyn, asi aby mi dokázal, že s nim se bát nemusim, taky jsem si vzpomněla na jiný, který třeba měli z toho mýho strachu legraci a vychutnávali si ho. "Udělala jsi ze mě šťastnýho chlapa a já z tebe udělám šťastnou ženskou" psal´s pak v noci SMS. "Udělal´s ze mě šťastnou ženskou, když jsi zpomalil v tý zatáčce. Možná se mi to jen zdálo, že to bylo kvůli mně, ale to je fuk." "Nezdálo se ti to, viděl jsem, že máš strach."


     Seděli jsme v tý tvý putyce, drželi jsme se za ruku a tys mi vyprávěl, jak ses do mě zamiloval hned prvním řádkem. Tehdá jsem objevila SECOND LAND - půjčovnu snů, chat, docela jsem na něm ujížděla, noci byly polární a ve dne bylo vždycky zatmění slunce a děsně, ale děsně mě sral ten chlap, co ho mám doma a tak jsem jednou v noci vlezla do místnosti „vdané a ženatí“, postavila jsem se do dveří a řekla jsem: „Ahoj, děsně, ale děsně mě nasral ten chlap, co ho mám doma a doufám, že v týhle místnosti se určitě najde někdo, kdo si se mnou zanadává“ a tys napsal: „já“ a potom, už šeptem: „Navrhuju tvýho starýho pověsit za koule, mou starou za kozy a pak před nima budeme šukat, až budou třísky lítat a oni se na to budou muset koukat!“ a já napsala: „JO! A potom je budeme pižlat tupejma nožíkama!“ „Dostalas mě“ řikáš teď, po víc než čtyřech letech, „každá jiná ženská by utekla a přesně od tý doby tě miluju“.


     Řikáš, že jsme astrální dvojčata, že já jsem ty a ty jsi já. Já myslim, že jsi moje skulpturní jádro. Celej život jsem chodila po světě prázdná a dutá a hledala jsem chlapa, kterej by mě vyplnil. Vyplňovali mě různí a různě, nikdy ne dokonale. Tu se muselo něco, co vykukovalo, připilovat, a kde se nedostávalo, vycpalo se to novinama. Neřešila jsem to, nikdo nejsme dokonalej, netušila jsem, že to jde i bez pilování a dovyplňování. A pak jsi přišel ty, 16.10.2001 a zapad´s na milimetr přesně. A řekl´s: „Srazili jsme se, jako dva vlaky v plný rychlosti, nasraný na celej svět a místo katastrofy z toho vznikla čistá láska.“ Ale bůhví, jestli to taky není katastrofa. Protože mi moc chybíš.

05.10.2007 14:52:46



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se