ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Prostě normální tejden


Pondělí

Zase mě vzbudil polibkem! Kdyby věděl, jak mu ráno smrdí z pusy, nedělal by to. A kdyby věděl, jak mu smrdí z pusy večer… jednou, když jsme spolu ještě spali, ptal se mě, proč už se nelíbáme. Co jsem mu na to měla říct? Smrdíš, miláčku? Zase mám celej den zkaženej. Koukám na bednu, samý sračky. Odpoledne jdu do práce. Lidi mě štvou. Otravujou s kravinama, furt maj nějaký problémy, ale nekupujou nic. Večer jdu nakoupit, něco uklohnim, ať mám klid. Když ho vidim, jak si v trenýrkách sedne ke stolu, ani se neobtěžuje s talířem, žere to rovnou z hrnce, taky to sežere všecko a je blaženej, je mi z toho zle. Pak dobrou noc a jde spát. Koukám na bednu, nevnímám, pouštim hudební kanál, to je jediný, co mi neleze na nervy. Pošlu smsky pár chlapům a k ránu usínám.
(Ta nohatá dvacítka mi leží v hlavě, jak vystupovala z toho Mercedesu, to se jí to žije, když má nohy dlouhý dva metry a zadeček jako dlaň)


Úterý

Dneska bez polibku, máme blbou náladu, to bude zase den. Volá nějakej člověk z úřadu práce, chce razítko na doporučenku. Už se ani nesnažim mu něco vysvětlovat, každej chce jenom razítko, makat netouží nikdo. Pak jedna pani chce baterku na Alcatel, zapíšu si objednávku a jedu ji koupit. Aspoň nějakej kšeft, doufejme, že si pro ni přijede. Manžel přiletí odpoledne, udělá okolo sebe tradiční zmatek a zase odletí. Pošlu nějaký maily s nabídkama, bouchnu razítko pánovi na doporučenku a uklidňuju se na chatu. Plácám si tam ty svoje nesmysly a lidi se baví. Řikaj si: Copak to je za veselou holku? HA HA HA… dneska nevařim, koupim kilo salátu a chleba a pak koukám, jak to do sebe háže s tim blaženým výrazem a nenávidim ho. Půl roku bez sexu. Je to normální?
(Před obchodem jsem viděla, jak nějaký dítě v kočárku jedlo karbanátek, takovej ten smradlavej a flaksovej, jak ho prodávaj uvnitř, to já bych dítěti nikdy něco takovýho k jídlu nedala)


Středa
 


Ten seriál už mě fakt nebaví, kdoví proč na něj každej den koukám. Když co dělat jinýho? Volá kamarád, staví se večer, prima, probereme jeho milenky, jeho manželku, jeho dítě, já mlčim a jen se směju, jeho starosti bych chtěla mít. Přijdu pozdě, manžel kouká, je hladovej, já byla na večeři a zapomněla jsem mu naplnit žaludek. Ptá se na kamaráda, znají se a on žárlí. Ušklíbnu se a jdu spát. V posteli přemejšlim, jestli nejsem pitomá, když odmítám potenciálního milence. Ležim a vnímám ten tlak mezi nohama a muj manžel vedle v ložnici čte nějaký časopisy a ani ho nenapadne, že by mě mohl zase po dlouhý době obejmout. Asi ví, že toužim po objetí a po sexu, ale ne po něm.
(Chtěla bych vypadat, jako ta holka v tý reklamě na šampón, přemejšlim, jestli je šťastná)


Čtvrtek

Dopoledne se na mě sesypaly balkonový dveře, když jsem šla nakoupit. Prostě je vítr zavřel a vypadlo sklo. Slyšela jsem ránu a stála jsem na tom chodníku a ani jsem nebyla schopná utect, jen jsem cítila, jak na mě dopadaj ty malý střípky, ty velký zustaly naštěstí na balkóně ve druhým patře. Když všecky dopadly na zem, poskočila jsem si, vyklepala střepy z vlasů a z kabátu a usmála jsem se. To byla zase jednou zatracená klika. Večer volal Pupík, akorát přišel manžel a zaregistroval hovor a začal ječet. Předvedl mi excelentní žárlivou scénu. Řekla jsem mu, že si s tim pánem telefonuju už přibližně rok, že volá každej den navečer a že je s podivem, že to zaregistroval až teď a tudíž by se nad tim měl zamyslet. Prásknul dveřma a spadlo zrcadlo. Tak to už zase taková klika není.
(Jedna hnusná, tlustá a navíc blbá sousedka má mimino, nesnášim ji)

Pátek

Dneska přivede svou dceru, to znamená uklidit, nakoupit, uvařit a vymyslet, co s ní budu dělat, už leta je to moje starost, jen ji přivede a má spoustu práce, musim ho donutit k tomu, aby s ní šel aspoň na kolo. Ani mi to nevadí, mám ji ráda, je to moje pusinka. Jasně, přivedl ji a odešel do práce. Tak hrajeme karty a Pupíka neberu, ona špatně snáší moje kamarády. Pak se koukáme na telku, dávaj Krotitele duchů, přemejšlela jsem, jestli ji na to nechám koukat, je jí jedenáct, aby neměla zlý sny, ale přesvědčí mě, že je už velká a tak ji jen během filmu pozoruju a je fakt, že nehne ani brvou. Já jsem z něj měla trauma, když jsem ho viděla prvně a to mi bylo dvacet. Jo, dneska jsou ty děti otrlý.
(Hledala jsem ty největší boty bez podpadků, hlavně, aby byly pohodlný a se závistí jsem pozorovala křehkou nožku, jak mizí v dlouhý štíhlý kozačce na dlouhý jehle)

Sobota

Převez mě. Hned ráno sebral dítě a odešel. Byla jsem celej den nervózní, kde jsou, nic mi neřekl, ani nechtěl, abych šla s nima. Večer přišli, dítě mi radostně ukazovalo, co dostalo od tety Ivy. Sakra, oni byli u Ivy, to je přece moje kamarádka! Ptám se od jaký Ivy! Říká: No přece od tý, co má Tomáše! Ale moje Iva má Vojtu! Dala jsem jim večeři, uložila jsem ji a nerozebírala jsem to. Když usnula, vyběhla jsem na pumpu si koupit cigára a cestou jsem psala smsku. Najednou jsem ležela na chodníku, pěkně jsem spadla na hubu, telefon odlít do záhonu. Ležela jsem tam a nevěděla jsem honem, jestli se mám smát, nebo brečet. Nakonec jsem se rozesmála, posbírala jsem se a dobelhala jsem se domu.
(V lese jsme viděly dva, vedli se za ruce a měli před sebou všecko, co mě už nečeká)


Neděle

Jsem strašně nervózní. Tak má ženskou. Zjistila jsem, že mi to nevadí. Vadí mi, že k ní tahá dceru. Až se s nim rozvedu, už ji nikdy neuvidim. Teprve teď to na mě dolehlo. Když ji odpoledne odvedl domu k mamince, teprve jsem se z plna hrdla rozbrečela. Musela jsem něco dělat. Roztřídila jsem si prádlo a hodila jsem ho do hajzlu. Vytahala jsem ho ze záchoda a dala do pračky. Rozehřála jsem troubu a dala do ní pizzu. Mraženou. I s igelitem. Otevřela jsem okna a větrala. Nalila jsem vodu na kafe místo do konvice do friťáku. A dost. Když přišel domu, dostal večeři a byla jsem milá. Asi se nerozvedu. Než šel spát, dal mi pusu a řekl: „Stejně tě miluju“.
(Napadla mě definice štěstí: Štěstí je vidět chlapa, kterýho miluju, jak si hraje s dítětem, který jsem porodila)

05.10.2007 14:40:18



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se