ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Krákání na visutých hrazdách nad Berounkou


seděly jsme na prknech
co visej vysoko na skále
nepohodlně na jednom čtverečním metru
nebo jednom a půl
maximálně
pod děravou stříškou
kterou kape voda do vína
nebo na cigáro, což je nepříjemnější


krákání starých vran
neslo se nad řekou do různých směrů
hladilo husí kůže na kolínkách
i hřívy rozcuchaných vlasů
a mladý vráňata
milovaný
ještě zpívající zobáčkama otevřenýma dokořán


a zatímco
na visutých hrazdách nad řekou
zachumlaný do spacáků
upovídaný
uposlouchaný
vrány i vráňata usínají
stará paní
kterou jsem naznala
jen zdravila
málokdy
protože málokdy opouštěla byt


ta stará paní naposledy napouštěla vodu na nádobí
a naposledy namalovala mapu svýho světa
na náš strop
(tam jsem se narodila a tady jsem prožila nejkrásnější prázdniny
tady jsem byla na svým prvním plese
a tady mě muj muž požádal o ruku
tenkrát se to dělávalo)

a když odcházela
možná se usmívala
možná ne
a vrány na visutejch hrazdách nad Berounkou krákaly
a smály se určitě
protože to byl šťastnej víkend
02.10.2007 11:06:34



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se