ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Je třeba nést pro jistotu nějaká polena

     Slepice nesly hrdě transparenty s pelikány a v průvodu nebyl ani jeden lampión. Obula jsem si tedy hlavu do plynový lampy a zažhnula jsem jasným plamenem, abych dala tomu průvodu smysl. Trošku to bolelo a mně nebylo jasný, proč musim vždycky hořet já. „Někdo to bejt musí,“ řekla matka mýho dítěte, vyfotila si mě uspokojeně a dodala: „buď ráda, že aspoň dobře hoříš!“ a usmála se blazeovaně do davu.


 


 


 


 


 


     Stála jsem na náměstí, kolemjdoucí si o mě zapalovali cigarety aby si rychle zakouřili, než parlament uzákoní zákaz kouření na všech veřejných prostranstvích, a přemejšlela jsem, proč moje dítě má rodiče, který nemám ráda. Kdysi jsem měla ráda jeho otce. Měla jsem ho tak ráda, že jsem si ho vzala. On mě měl taky tak rád, taky si mě vzal. Ale bylo jeho zvykem mě každej večer, když přišel domu z práce, praštit lopatou do spánku. Dělal to, samozřejmě, z lásky, ale mě to bolelo. Jeden den mě praštil do pravýho, jeden den do levýho, měl na to knihu, kam pravidelně zapisoval, do kterýho spánku mě praštil ten den, aby se druhej den nesplet a nepraštil mě do stejnýho, abych nezkolabovala a mohla mu vařit a prát ponožky. Jiný manželský povinnosti jsem plnit nemusela. Jeho jediná manželská povinnost byla mě každej den praštit lopatou do spánku. Každej den do jinýho a nesplýst se.


     K matce mýho dítěte jsem měla od začátku neutrální vztah, myslela jsem si, že ani jedna z nás nemá důvod tu druhou nějak výrazně nemít ráda, myslela jsem si, že bude v zájmu dítěte, abychom spolu nějak vycházely. Ale matka mýho dítěte si to nemyslela, myslela si, že je její povinnost každý týden mi po dítěti, nebo po právnících, poslat ránu palicí pod kolena. Pod obě. Pod jedno měl dostat můj manžel, ale on si to nepřipouštěl a tak jsem si to musela připustit já. Trošku při tom vždycky mělo dostat i dítě, ale to jsem nedovolila a radši jsem nastavila ještě záda. Většinou se mi podařilo dítě uchránit, aby mělo k mamince hezký vztah, protože ten je pro dítě důležitej. A taky jsem se bála, aby dítě nedostalo od tatínka lopatou a tak jsem za ně někdy nastavila tvář. Aby dítě mělo k tatínkovi hezký vztah, protože ten je pro dítě důležitej. A když už jsem nevydržela rány lopatou a palicí a osamostatnila jsem se, když už dítě vyrostlo a mělo svůj rozum, máme problém, protože dítě má ke svým rodičům hezké vztahy, což je dobře, protože to je pro dítě důležité, ale já k jeho rodičům hezké vztahy nemám, mám je, naopak, velmi nehezké, a před téměř dospělým dítětem už to těžko utajim. No a tak zase hořim na náměstí a divim se, proč já.


     „Abstrahe ligna foco, si vis extinguere flamen.“* Řekl můj bývalý manžel a šel hledat ohniště.


Nejsem Židovka, ale někdy se tak cejtim


 


 


 


*Abstrahe ligna foco, si vis extinguere flamen – Odstraň z ohniště dřevo, chceš-li uhasit oheň.


 


 


 


 


 


 

16.07.2008 22:09:58



Komentáře

1 komentářů:
  • 21.07. 16:52, ctvrta.sudicka

    Není nutné strkat ruku do ohně, stačí izolovat ohniště. Řekla hnusná, zlá a neozvaná čtvrtá sudička co imr vére předbíhala:o)))


přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se