ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

O koření

Dlouho jsem nevěděla, jakej je rozdíl mezi perlorodkou a perlotvorkou. Teda věděla jsem, jakej je mezi nima rozdíl, ale pletlo se mi která je která. Jako tuleň a lachtan. Jako slon indický a africký. Rozdíl mezi agamou límcovou a fousatou je logickej, i když musíte ty agamy nasrat, abyste je rozeznali. Lachtana nasrat nemusíte, lachtan má roztomilý ouška i nenasranej. Že má indickej slon prdelku na hlavě, menší uši a jeden prst na chobotu narozdíl od africkýho bratra je asi nějakej evoluční záměr, ale mně utajenej. Takže perlotvorka je mořská, pamatujte si to. Perlorodka říční, latinsky Margaritana Margaritifera je k vidění i u nás, aneb v malých českých poměrech.


Ta lípa byla dost stará, aby mohla rodit.
 
Seděla jsem na tý větvi už hezky dlouho. Na lokti mi visela síťovka, ve který umíralo asi pět škeblí. Seděla jsem na tý větvi a zírala jsem na ni. Může se něco takovýho urvat? No asi jo, stejně to přezraje a spadne na chodník, kde to pak sežerou psi, nebo krysy. Tak proč to neutrhnout? Já nevim, některý věci mi přijdou mý maličkosti zapovězený. Některý věci mi přijdou moc krásný. A tak jsem seděla na tý větvi, ta překrásná Margaritana mi visela nad hlavou a já jsem z toho zírání a přemejšlení usnula a z tý větve spadla.
Když jsem se probrala, ohmatala jsem se, abych zjistila, že mám jen pár modřin a trošku odřený čelo, postavila jsem se na nohy a podívala jsem se nahoru. Visela tam. Zaklonila jsem hlavu a roztáhla ruce. Na lokti už síťovka dávno nevisela. Zavřela jsem oči a byla jsem šťastná. Když jem oči otevřela, zafoukal vítr a Margaritana se ukroutila ze šťopky. Spadla mi k nohám a jak dopadla, rozevřela se jako dlaně. Porodila tři velký perly.
Opatrně je donesu domů a zasadím do květináčů. Když je budu poctivě zalejvat, určitě mi vyrostou.

Perleť není alergen ani zjara.


 


Doma jsem našla manuál a tam jsem si přečetla, že když člověk chce, aby mu perla vyklíčila, musí si ji opatrně položit na jazyk, vylezt s ní tam, kde dozrála a tam pak týden na sluníčku mlčet. Položila jsem si teda perly na jazyk, vylezla jsem s nima zpátky na lípu a seděla jsem na větvi. Byla jsem odhodlaná vydržet. Pátej den, zrovna po bouřce, přiběhla pod strom liška obecná, latinsky Vulpes Vulpes (s volem to nemá co dělat, se psem jo, je to šelma psovitá) a požádala mě, abych zazpívala. Nejsem blbá, věděla jsem, že to je trik, znám bajky o liškách a sýrech. Uchichtla jsem se a vyplázla na lišku jazyk.

Ještěže Vulpes Vulpes není Suidae.

30.09.2007 19:00:34



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se