ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Příběh o požitcích

      Miluju tě tak dlouho, že už vůbec nevim, jaký je tě nemilovat


     Šedá záclona prosila kouře z našich cigaret, aby zmizely bez pachovejch stop a na dveřích se objevil stříbrnej nápis: „Pokud nebudete respektovat zákaz kouření, budete muset respektovat zákaz koření!“ Respektovali jsme a vyházeli jsme bobkový list. Přestal ses mi kořit a došlo nám že se musíme rozvést. 
      Nemůžu s tebou bejt, miláčku, smrdíš.
     Okno ve skle tvých brýlí se prostřelo a zase se nechalo paralyzovat televizní obrazovkou. Liga mistrů, lásko, liga mistrů, křičels, pobíhals po pokoji v příčně pruhovaných podkolenkách v barvách Reálu Madrid a neseděls se mnou u prostřenýho okna. Světci jehovovi marně zvonili, vysvětit náš chrám jsme jim nedovolili a došlo nám, že se musíme rozvést.
     Nemůžu s tebou bejt, miláčku, muj vztah k fotbalu je stejnej, jako tvuj vztah ke světkům.
     Tuhle jsem šla kolem kostela, před kterým vyrostlo rejžový pole ze všech těch svateb. To je známka přicházející doby dešťový. Chtěla bych stát v tom poli u štaflí a malovat všechny ty starý, ošklivý bezzubý lidi, který procházej do a z. Podívala jsem se na oblohu a viděla jsem, jak tryskový letadlo rozčíslo oblohu na třináct a osmdesát dva. Pět ztratilo "o" a udělalo letoun.
     Musíme se vzít, my dva, miláčku, protože chci malovat všechny ty starý, ošklivý bezzubý lidi a hady.
     Šedá záclona prosila kouře z našich cigaret, aby zmizely bez pachovejch stop a její prosba nebyla vyslyšena. Prostřené okno ve skle tvých brýlí polekaně zamrkalo, naládovalo se vavřínem a usvědčilo světky ze lži. Nás neusvědčil nikdo, k večeři jsme měli rýžovou kaši se skořicí a číslo se sečetlo. 


 

30.09.2007 18:48:44



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se