ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Po větru


jednou se potkáme v lese, bude úplněk, amplituda léta
nebudeme mluvit, 
abychom nevyplašili stromy a až upadneme do mechu, budeme se ptát rukama: „čí je ta smrt?“ 
      „naše je, víš, našeho lhaní“ 
milujeme se, bez jedinýho doteku, jen šeptem, vrzáním stromů, co klanět se budou otáčení ramen větrných mýtů a šepotem… šepotem..šepotem tvým mým nevyslovených hlásek 


 


v našich očích budou čáry dlaní


a pak smrt rozfoukanýho popela


až budeme tančit mezi střepy z koulí


třinácti rozhněvaných vánočních stromků


co se nedohodly  


 


kolikrát může člověk umřít, když ještě žije


a kolikrát, když už není

30.09.2007 18:48:07



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se