ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Milování




 


„Řikala jsem ti, abys nechodil“
„Ale nemyslelas to vážně“
„Myslela, už mě přestaň pronásledovat“
„Ale já vim, že jsi ráda, že tu jsem“
(voníš jako chleba)
„Když jsem ti dneska ráno sekla s tim telefonem, řekla jsem, že už tě nechci v životě slyšet!“
„Tak mě neposlouchej, já chtěl, abys mě viděla“
„Nesahej na mě!“
„Chci se milovat“
„Tak jdi za nějakou jinou“
„Nemůžu se milovat s jinou“
(chutnáš, jako voda)
„Jsem posedlá a ty to víš“
„Řekni to“
„Co mám říct?“
„Řekni, že mě miluješ“
„Proč?“
„Nikdy jsi mi to neřekla“
„A ty mě miluješ?“
(pojď, lehneme si do spadanýho listí)
„Taky jsi mi to nikdy neřek“
„Pouštěl jsem ti Košilelu a Čmeláčky“
„Spal jsi se všema mejma kamarádkama“
„Nebyly to kamarádky, nezasloužily si tě“
„Ty si mě nezasloužíš!“
„Já jsem jedinej člověk, kterej tě umí ocenit“
(i když jsi spala se všema mejma kamarádama)


Znali se už celý věky, kdo by to počítal. (Jeden rok, dva měsíce, jeden týden, tři dny a šestnáct hodin.) Když ho viděla prvně, byl úplně zmatlanej a kouřil jednu cigaretu za druhou. (Měsíc nato přestal kouřit, ze dne na den a za celou dobu, co se znali se fakt nedotk cigarety.) Přivedl ho k ní stejně zmatlanej kamarád a chtěli u ní přespat. (Měla na návštěvě matku a tak jim jen v předsíni vysvětlovala, že to opravdu nejde, lehl si na zem, pod hlavu si dal tašku a usnul. V tašce měl dva pribiňáky, ráno mu tašku čistila.) Byl úchvatnej, krásnej, vtipnej, chytrej, každej ho miloval, všecky kamarádky jí ho záviděly. (To, že každou z nich měl se dozvěděla vždycky hned v zápětí, řekl jí to, aby jí dokázal, že ta dotyčná nebyla kamarádka a pak jí konejšil a hladil, když plakala nad zradou přítelkyně.) Když přijela kamarádka s dvouletým synem, hlídal ho, aby holky mohly jít pařit. (Filípek ho miloval, usnul jedině s nim a jedině s nim se koupal v kufru, jak řikal sprchovýmu koutu.) Báli se, aby se neomrzeli, dohodli se, že se budou scházet jen dvakrát týdně. (Každej den ráno volal a řikal: „Musim přijít, mně by se stejskalo, víš! Ale fakt výjimečně!“) Jednou v noci nemohla spát a vrtěla se v posteli a ruka jí spadla těsně vedle jeho ruky, vzal ji za tu ruku a pevně držel až do rána. (Ráno se smál: „Víš, žes mě v noci chytla za ruku a do rána jsi mě nepustila? To se ti asi zdálo, že si mě bereš!“ podívala se na něj znechuceně, řeči o svatbě nesnášela.) Když se s nim rozešla, protože už nemohla snášet jeho nevěry, nějakou dobu se neviděli. (Je zajímavý, že on její nevěry snášel, ne dobře, ale snášel.) Pak jednou přišel, měli s holkama dámskou jízdu u nich v hospodě, nepoznala ho. (Na záchodě se Ivetka rozbrečela: „Co se to s nim stalo?“ a Lada řikala: „To jsem si ho představovala jinak, tohle nemůžeš myslet vážně, dyk je to zoufalec!“) Když pak byli sami, zeptala se ho, proč tolik pije, řekl: „Ty se ptáš?“ (miláčku, já taky nezačala pít…..)


 


Jasně, že ti dlužím spoustu hezkých slov
se mnou, holka, nemáš na ně kliku…

29.09.2007 23:51:42



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se