ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

O hladových rybách a srážkách s vlaky

 



     Oslepla jsem nárazem a tak nevim, do čeho jsem narazila. 
     Kdysi jsem si myslela, že Marx je křestní jméno Engelse a barva tvejch očí pro mě byla důležitá. Teď je pro mě důležitý jen, aby ses dobře vyspal. Kdysi jsem milovala tvý ruce a teď miluju tvou náruč. A ty nenávidíš mý brutální pravdy o hladovejch rybách s otevřenejma tlamama.


Chceš naši lásku čistou jako křišťálová studánka v lese Řáholci, pohádkovou, s vílama, vodníkama, s hodnejma loupežníkama a hladový ryby ti nejdou pod fousy. Jenže moje ryba je prostě nenažraná. Píšou na příbalovým letáku mejch antidepresiv, že mě může bolet hlava, můžu mít návaly, můžu se potit a můžu přijít o libido. Bolí mě hlava, mám návaly, potim se, ale moje ryba je hladová furt. Žije si svým vlastním životem, už dávno se mě neptá na názor, je neustále zakleklá ve startovních blocích a jak vidí vhodnej objekt vystřelí s tou otevřenou hubou a za letu si brousí zoubky, aby se mohla pořádně zakousnout. Vidíš, jak kmitá ploutvičkama? 
     Oslepla jsem tim nárazem, narazila jsem do tvýho rozjetýho vlaku, nenasedla jsem, nedá se do něj naskočit, jede moc rychle, jen jsem do něj narazila a ten náraz byl téměř smrtelnej. A v tom vlaku jsem tě zahlídla, než jsem ztratila zrak. Smál ses, tiskls jazyk mezi zubama a vlasy jsi měl ve tváři. A zmizels. 
     Kdysi jsem myslela, že Sajúz něrušímyj je třetí část naší hymny a včera jsme seděli v picerce s obětí mý hladový ryby a hráli Sajúz něrušímyj a já řikám: „Hele, něco jsme vyhráli!“ a oběť se smála, až se za břicho popadala, smála se krásnejma zelenejma očima, který jsou pro mě důležitý a svejma silnejma rukama, který jsou pro mě důležitý mě hladila po zádech a ryba si spokojeně mnula ploutvičky a pomlaskávala a já…muj hladkej sval, kterej obvykle v takovejch chvílích bolí, takovej ten malej kousek, co sedí mezi plicníma lalokama a pášou se o něm básně, tak tenhle muj hladkej sval, kterej se nedá ovládat vůlí, i když prej některý jogíni to dokážou, sedí ve tvým vlaku, naproti tobě a už mi vůbec nepatří. A já si pořád myslim, že Sajúz něrušímyj je třetí část naší hymny, protože jsem zamrzla ve „kdysi“.

27.09.2007 22:45:16



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se