ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

O lásce

 


"Už ti nikdy neřeknu ‚miluju tě‘, protože to jsem řek v životě mockrát a nikdy to nebyla pravda..." řekl´s a dodal´s: "Ale miluju tě" Pak v noci potemněla tráva a ptáci přestali mluvit. Čistili mi nehty zobáky pevně stisknutými mlčením. Zelený oči plazů se dívaly smutně, já jsem byla veselá a všude byly houby, na stole i na zemi, v koších i ve sklenicích. "Pojď, nebudeme smutný.." řekls a já jsem šla. Někdo mě vzal za ruku a začal zpívat. Vrána je taky pěvec a fanfáry se troubí. Zdáli zněly bubny a zvony popadaly do jezera. I voda potemněla těmi utopenými srdci, která závidím mrtvým zvonům. Nikdy jsem neviděla zapadat slunce, cítím jen oheň na kůži, oheň, kterej bolí. "Neopouštěj mě, prosím," řekl´s a opustil´s mě. Za barem stál krásnej chlap a v šejkru pral tvoje špinavý prádlo. Když ho věšel nevyždímaný na zrcadla, byla jsem už dávno sťatá. Ale pořád jsem byla veselá. "Těším se na tebe," řekl´s, když´s věděl, že už se nikdy neuvidíme. Dala jsem ti tisíc šancí na život a tys mi udělal smaženici. Byly v ní střepy a já jsem se nemohla s pořezanými hlasivkami zúčastnit soutěže Česko hledá SuperStar. Loni jsem měla zlomenej vaz a příští rok už budu stará.
25.09.2007 20:05:12



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se