ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Noname

 


Chtěla bych bejt krásná jako Tatiana Vilhelmová a tak se umět smát.


1.) Žena nemusí být krásná, musí být čistá


2.) Žena nemusí být štíhlá, musí mít rovná záda a musí být čistá


3.) Žena nemusí nosit modely od E. Danieliho, jen musí ty svoje zmačkaný hadry z popelnice nosit jako modely E. Danieliho, musí mít rovná záda a musí být čistá


"Miluju tě," řiká ona a v zápětí vyhrožuje sebevraždou. "Zabiju se, jestli se k ní vrátíš" a myslí zákonitou manželku, matku jeho dětí. "Bože, to je ale velká láska," řekne si on a nevrátí se k ní. Teda k manželce. A miluje ji taky. Slečnu. Nebo si to aspoň chce myslet. "Miluju tě," řiká on a v zápětí jí dá ránu pěstí. "Zabiju tě, jestli se na toho hajzla ještě jednou jenom podíváš," a myslí to v tý chvíli vážně. "Bože, to je ale velká láska," řekne si ona a příště se podívá zas, aby zase zažila ten krásnej pocit, že ji ten její tak moc miluje. A miluje ho taky. Možná. "Miluju tě, jak jsem nikoho nikdy nemiloval," řikáš a já vim, že nelžeš. Můžeš ke mně ale cejtit kdovíco, když já nemám ten pocit, je to prd platný. Láska neni o faktech, ale o pocitech. A já nemám pocity a tak tě nemiluju. "Miluju tě," řiká ten druhej a brečí, když odjíždim. Já mám pocit. A tak zase já řikám "Miluju tě, chci, abys byl šťastnej, když odejdeš, nebudeš, zustaň tam, s nima, s dětma, vim, že musíš." A tak miluju toho, kterýho nemám, chlapi většinou dělaj to, co jim řekne, že maj dělat, ženská, který si vážej (maminka, já...), a my si vážíme toho, kdo neutíká. Ale nakonec bych řekla, že nikoho z nás vůbec nezajímá, jak moc nás kdo miluje. Důležitý je, jak moc milujeme my. Moje láska nezaniká smrtí, nikdy neřeknu MILOVALA JSEM TĚ, vždycky MILUJU, i přes Styx.

24.09.2007 00:45:08



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se