ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Vzpomněla jsem si na Vladimíra Vysockýho,

jak jsem v tom. Patří sem, do mý encyklopedie toho, co mám ráda a toho, co považuju za dobrou muziku. Kdysi jsem měla kamarádku, byla Slovenka, z Bratislavy, Soňa se jmenovala, byla to úžasná holka, měla jsem ji moc ráda, před pár lety jsem se dozvěděla, že umřela, nevim proč a nevim nač, jen vim, že je jí škoda. Měla dceru Markétku, tehdá, v dobách na který vzpomínám, byla malá, pětiletá, dneska už je to dospělá ženská a nevim, kam ji vítr zavál, ale tehdy to bylo křehký, blonďatý dítě, s originální výchovou. A tohle dítě vyhrálo na nějakým socialistickým, podnikovým, dětským,  maškarním mejdanu první cenu za masku a za odměnu si mohlo vybrat, co chce zahrát za písničku. Měli připravený pecky, jako Ivetku Bartošovou - Málo mě znáš, Kotvalda s Hložkem - Holky z naší školky, nebo Víťu Vávru - Citrónovou holku. A tohle malý, pětiletý, nevinný dítě řeklo na tom socialistickým pódiu do mikrofonu, nahlas a zřetelně: "Já bych si prosila Vysockého." Já na tom mejdanu nebyla, ale dovedu si představit ty kamenný ksichty všech okolo. Tahle historka mě baví a asi mě bude bavit vždycky. A pro Markétku a její skvělou maminku Soňu jsem našla takovou směsku jeho písniček.


http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=2192


...a byl to krásnej chlap, viď, Soni :-)


___________________________________


http://youtube.com/watch?v=tW_CgW20KAU


____________________________________

10.12.2007 10:41:49



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se