ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Třicátý třetí den


"Stejně je to nespravedlivý. Ženská má jeden orgasmus na chlapský tři čtyři", řekla jednou moje jedna kamarádka. "Ježiš, ty máš, ale, smutnej život", řekla jsem já. Já to měla vždycky naopak. Pánbu mi v tomhle směru nadělil. A teď už mě to, po tý histerektomii, konečně přestalo bavit. Ach jo. Možná je to i tim, že mi chybí Robert, protože on mi fakt strašně chybí, nechybí mi sex. Prostě ne.
Kdysi mi moje matka řekla, že jí sex přestal bavit v pětatřiceti. Od pětatřiceti jsem čekala, kdy to přijde. Ale nepřicházelo to, naopak bylo to čim dál lepší. Přemejšlela jsem, kam až to může jít. S Robertem mě sex, jako takovej už nebavil. Líbilo se mi to, že je mi tak blízko, jak v jiných chvílích ne. Udělala jsem se, vždycky, několikrát, ale pochopila jsem, jak lze znásilnit chlapa. Jak to je, že to chlap nechce, ale postaví se mu a ejakuluje. Ty fyziologický pochody jsou od emočních úplně odvislý. Je to tak, že to může bejt nepříjemný a stejně to vede k vyvrcholení.
Tak už to přišlo. Jsem stará a nepotřebuju sex. 
04.03.2017 21:23:21



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se