ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Třicátý první den


Dneska přijela Adélka. Šla jsem jí naproti k busu, bylo krásně a já sebou na úplně rovným, čistým a hladkým chodníku řízla. Au. No, nakoupila jsem, vyzvedla jsem ji z busu a pak jsme hrály scrabble. A, když jsem dělala večeři a krájela rajčata na talíř, vzpomněla jsem si, že Robertovi je mám osolit. A tak se mi, strašně moc začalo stejskat, až se mi furt chce brečet. Co se mnou udělal? Jak to, že, čim dýl je pryč, tim víc mi chybí? Mělo by to být naopak. Je mi smutno. Zase. Furt.
25.02.2017 21:42:24



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se