ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Dvacátý devátý den


No a zase jsem všecko přežila. Robert se strašně chtěl vracet a já o tom přemýšlela furt dokola, až mě z toho začal bolet žaludek, ale stačilo pár týdnů a přestalo ho to bavit. Nebylo to hned. Nevim proč čekal, že mu vletim do náruče s rozeběhem, ale znám ho, čekal, on musí mít všecko hned, když to neni hned, přestane ho to bavit. Takže to zase dopadlo dobře, ale i tak jsem zase o trošku míň...víc v prdeli. Já vim, on ztratil víc, než já. To je fajn, ale já celej život furt něco ztrácim a už teď nemůžu dál ztratit vůbec nic.
21.02.2017 17:50:23



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se