ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Dneska ze mě vypadla dvě kuřecí játra a ani pes to nežral



     „Ty si naděláš hemeroidy odmalička!“ zlobila se babička, když jsem byla dlouho na záchodě. Nevěděla jsem, jak dlouhý sezení na záchodě vyrobí hemeroidy a myslela jsem, že asi neblaze působí na konečník plyny vycházející z mísy. Protože já jsem tam fakt jen seděla. Seděla a hrála jsem si. Nečekejte žádnou erotiku, skandál na klozetový míse, já jsem si hrála, že jsem šťastná. Snila jsem o tom, že za mnou přijde nějaká hodná pani a řekne, že je moje maminka, že mě v porodnici vyměnili a ona mě celou dobu hledá, protože beze mě nemůže žít. Hrála jsem všechny osoby toho dramatu, brečela jsem za maminku, i za sebe, bylo to děsně dojemný a já jsem byla šťastná, protože jsem mohla odejít k lidem který mě budou mít rádi. Jako z Dickense, co, ještě chybí sníh a sirky. Dneska se mi občas stává, že sedim na záchodě, koukám na tu zeď před sebou a řikám si, že by bylo fajn umět si ještě na to štěstí aspoň hrát. „Chci bejt s tebou,“ řekla bych za Pavla, „nezlob se, že jsem tě tak dlouho trápil,“ a za sebe bych neřekla nic, jen bych se usmála a už by od tý doby bylo v mým životě všechno v pořádku.


     Přemejšlim o tom, že si pořídim sejf. Sice se pohybuju zásadně v červenejch číslech, ale ty jsou vysoký. A tak, aby mě někdo neokradl o dluhy, zabezpečím je. Pojišťovny jsou na nic, naslibujou hory doly, ale skutek - utek. To máte, jako s Jehovistama. Jedinej rozdíl mezi pojišťovákem a jehovistou je, že pojišťovák  se může potkat se svým nejvyšším nadřízeným, aspoň jednou za život. No, to je jedno, abych neodbočovala, pořídim si sejf. 

     Ráno jsem měla penis. Najednou a zčistajasna. A mohla jsem na něj bejt pyšná, byl…no vida! Normálně jsem hrdá na to, že chodim po světě a šířim osvětu, že na tý velikosti až tak nezáleží, že dokonce nezáleží ani na erekci, a teď, jen jsem měla chvilku penis a řikám, že jsem na něj pyšná, protože to byl fakt kus. Už nevim vůbec, oč v tom snu šlo, pamatuju si jenom tenhle jeden kousíček, že jsem najednou měla velkej, ztopořenej penis a přede mnou byla ženská. Nahá. S roztaženýma nohama. Vůbec jsem na ni ani jednou nešáhla, jen jsem ho vzala do ruky (muj penis), vyzkoušela jsem, jestli je dostatečně kamennej (tak, jak to dělaj chlapi) a provedla jsem přesně mířenej zásun. Několikrát jsem přirazila, natvrdo, až kam to šlo a víte co? Normálně jsem to cejtila. Cejtila jsem ten pocit (já teda nevim, jestli to byl TEN pocit, ale byl to pocit, kterej neznám, velmi zvláštví pocit), jakej cejtěj chlapi, když držej v ruce svůj velkej ztopořenej penis, trošku ho pohoněj, aby se utvrdili v jeho tvrdosti, pak ho zasunou a vrážej ho tam, cejtila jsem tu ženskou, já vůbec nevim, kdo to byl (proboha, ještě abych souložila s někym, koho znám!), neznám ji (to chlapi taky občas cejtěj) a ona sebou škubla vždycky když jsem ho jí ho tam vrazila úplně, škubla sebou a vydala zvuk, zatínala prsty do matrace a já to cejtila, ne uspokojení ze sexu, nějakej pocit, kterej by se ve mně rozlejval (ne, že by to bylo nepříjemný), ale uspokojení z toho, že mám pod sebou ženskou, že ji mučim velkým tvrdým penisem a že ona křičí bolestí. Hej, vy chlapi, vy jste vlastně sadisti všichni! Teda netrvalo to dlouho, brzo jsem toho nechala, ani jsem ji neuspokojila, já zmetek, najednou jsem seděla někde, kde už ta ženská nebyla, měla jsem ruku mezi nohama (mezi svejma nohama), už tam žádnej penis nebyl a já jsem začala normálně po žensku onanovat (v tom snu, nevyprávim vám tady žádný intimní podrobnosti), abych všechny přesvědčila, že jsem ženská (všechny, kdo tam nebyli, byla jsem úplně sama..nebo že bych teda přesvědčovala sama sebe?). A pak jsem se probudila a teď od tý doby, co jsem se probudila, přemejšlim o tom, co měl zase, sakra, tenhle sen znamenat. Protože já jsem fakt!!! ráda ženská! Já vim, troška toho testosteronu ve mně je, nebo možná docela dost. Taky je pravda, že mám ráda převahu (co naplat, já ji prostě mám, tak jsem ji m usela začít mít ráda, i když ve skutečnosti mě přitahujou právě lidi, který maj v nečem převahu nade mnou, jenže jich je tak zoufale málo a když si myslim, že už jsem nějakýho našla, zase se ukáže nakonec, že to tak neni), vcelku ve všem, teda v normálním, běžným životě, ale právě vůbec ne v sexu. Což by teda taky mohlo znamenat, že ten sen byl trošku protipól k tý mý submisivitě. V sexu. Nebo to taky může znamenat, že mám ráda nový, ale v podstatě si jich moc neužiju, protože jsem, v podstatě, konzerva a srab. A nebo, to taky není vyloučený, že jsem prostě prase, který už vyzkoušelo v týhle oblasti téměř všecko, co se dalo. (I když jednou se mě jeden chlap zeptal, jestli ho nechci „vopíchat umělákem“ do zadku a to jsem fakt nechtěla, ale třeba mi přišlo jen nepřirozený, aby tohle dělala ženská chlapovi a proto jsem v tom snu byla chlap a dělala jsem to ženský.) No a nebo, což je vůbec nejpravděpodobnější, to znamenalo, že už mi leze na mozek ten zasranej celibát a sny vůbec nejsou o neuskutečněnejch touhách, koneckonců se mi jednou zdálo, že jsem se milovala s milenkou mý lesbický kamarádky a já se fakt vosypu, když se mě dotkne ženská (myslim když se mě dotkne TAK). 


     Odpoledne jsem šla jsem na poštu vyzvednout si doporučenou zásilku. Pošťačka koukla na oznámení a řekla: „To je exekuce a píšou tu, že ji máme provýst na místě.“ 
Dvě další pošťačky mě chytly z obou stran a svazovaly mě. „Já tady snad dneska zemřu!“ řekla jsem kolegyni, která stála ve frontě za mnou. „No, vždycky jsi přece řikala, že na tý poště chcípneš,“ usmála se zářivě kolegyně a víc si mě nevšímala. Pak přišel vrchní pošťák a řek, že mě nepopravěj, když jim orazítkuju všechny dopisy. Chvilku jsem přemejšlela, jestli mi to stojí za to, protože muj život se mi ani moc nezamlouval, ale potom jsem si řekla, jako vždycky, že jin a jang, a jednou to hezký přijít musí. A tak jsem začala razítkovat. Netušila jsem, že lidi ještě tolik používaj poštu, myslela jsem si, že je věk elektroniky bez razítek. Prdlajz. A musela jsem razítkovat rychle, odpoledne jsem měla s babama z práce sraz v hospodě.


     Protože jsem šikovná holka, přišla jsem pozdě jen o chviličku. Na zahrádce bylo hezky, svítilo sluníčko a u vedlejšího stolu seděla čarodějnice. Nevypadala tak, byla mladá a krásná, ale já čarodějnice poznám. A ona poznala mě. Řekla mi, že mám úžasnou auru a že by chtěla, abych jí šla za svědka. To se mi moc nechtělo, protože ten chlap, kterýho si měla brát, se mi děsně líbil. Tak jsem s nim zdrhla do pouště. Krásnej chlap se mi ztratil, hledala jsem ho jen pár hodin a potom jsem radši hledala pumpu, protože mi blikala kontrolka. Zvláštní je, že jsem řídila bravurně, ačkoliv za bděla nemám řidičák. Jeden pocestném mi poradil, že natankuju na Petříně a tak jsem tam jela. Vůbec jsem netušila, kterým směrem ten Petřín je, ale jela jsem s jistotou. Chtěla jsem nabrat stopaře, ale ukázalo se, že to je čarodějnice, která na mě čekala u krajnice. Chytla mě okolo ramen, smála se a řikala: „Ty sis vážně myslela, že je to tak jednoduchý?“ Nemyslela jsem si to, nemyslela jsem vůbec, prostě jsem to udělala, protože mě nebavilo razítkovat všechny dopisy, který posílaj lidi z Braníka. Tak jsem si nechala patentovat nápad, že včelaři maj nosit šermířskej drez, protože pak budou vědět, kolik včel jim pochcípá a zjistila jsem, že mám na levý straně těla starší kůži, než na pravý.


     Tuhle řikali v TV, že bezvýhradná rodičovská láska je biologicky daná, že chrání druh před vyhynutím. To mě zaujalo. Jsem docela ráda, že druh jehož zástupci jsou mí rodiče, vyhyne, i když vyhynu s nima.  Ale nedostanou mě jen tak, naučila jsem se děsně rychle razítkovat.

19.02.2017 14:47:08



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se