ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Dvacátý čtvrtý den


Přemýšlím o tom, kde se ve mně vzal ten absolutně špatnej odhad na chlapy. Bejvaly doby, kdy jsem se nepletla, naopak, překvapovali mě tím, jak jsou úžasný a jakou mám kliku. A teď to začalo taxikářem. No nic, ono se to zase otočí. Zařízla jsem Roberta. Prostě ho nechci. Těch pár týdnů, co jsem o něm přemýšlela, mi dalo dost zabrat. Jen jsem se definitivně rozhodla, že ho s konečnou platností nechci, ulevilo se mi. V jednom kuse jsem myslela na to, v čem mi lže. Já, zkrátka, se lží žít neumim. A fakt nechci. Tak nic, vážení, jsem sama, no, jako spousta jiných. Budu malovat, malovat a malovat a psát vám. To jsou činnosti, který mi dělají radost. Taky se oteplí, zmizí led a já budu moct začít chodit ven. Tento týden jsem ukázněná a nešlapu, začnu v pondělí. Taky váha mě dneska nepotěšila, ale to bude, pravděpodobně, tim, že jsem nebyla tři dny na velký. S vylučováním mám neustále potíže. Tak se těšim na jaro, začnu řešit svoje zdravotní problémy. Hezký den.
15.02.2017 13:59:34



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se