ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Naskrz


Semlelo mě to. Rok v nemocnici, rozchod s Robertem, týden s mou matkou a zase Robert. Mele mě to a mele. Když je z vás vaše matka znechucená, nebo se vám vysmívá, to vám dobře neudělá. Nikdy nikdy nikdy se nevzpamatuje, nikdy si nepřizná vůbec nic, ona ani nevidí tu špínu, co má doma, tu plíseň v odkapávači na nádobí, do který v klidu pokládá nádobí, který potom dává do úst hostům. A to je to nejmenší. Náš společnej život byl jeden podraz vedle druhýho, vždycky přede mnou dávala přednost všem ostatním. Teď má plnej byt Věřiných vnoučat a já ji nezajímám. Jsem, sakra, zajímavej člověk. Vyšla mi knížka, maluju a jsem docela hezká holka. Ale co. Kdysi jsem byla krásná, chytrá, talentovaná a ona na mě stejně nebyla pyšná. Dneska mi vyčítá, jak se mnou trpěla a vůbec ji nenapadne, že mít jinou matku, mohla jsem jinde bejt. Když řeknu něco, co se jí nelíbí, řekne, že lžu. Prostě všecko smete ze stolu, aby si sama před sebou připadala bez chyby. Ješte ji nenapadlo, že člověk chyby má a omluvit se je známka dospělosti. Vlastně je mi jí líto. Je ubohá. Ubohá a ubohá zůstane. Ať se o ni starají ti, který miluje. Já to nejsem.
A co se týče Roberta...tak to asi fakt neklapne. Leda by přistoupil na to, co jsem vymyslela. Najde si ženskou, ženský na sex a se mnou bude žít. Já, prostě chci Báru, ale nechci Roberta. Obtěžuje mě už tohle a to spolu nejsme. Pořád mám hrůzu z toho, jak mě zase podvádí a v čem mi lže. Pořád na to myslim. To nepůjde, z toho by se zbláznil i on.
Tak vidíte. Pak se nedivte, že se mi chce vraždit.
12.02.2017 14:11:24



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se