ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Dvacátý první den


Dneska mám blbej den. Hodně blbej. Ráno vážení dopadlo dobře, což o to, teď mi přivezli nákup, taky dobrý, mám dvě a půl kila borůvek na smootiees. Ale nemám cukr. Mám med. Taky dobrý. Ale jinak mi všecko a všichni lezou na nervy. Jsem tady tak strašně sama, že se mi chtělo přefiknout poslíčka. Půjdu vařit, mám naložený jelení maso ma guláš. Zvěřina mě baví a je to jediný maso, který v tom obchodě, kterej rozváží nákupy, mají. A koupila jsem kolena, abych nemusela dělat knedlíky. Ty mi neba. Zítra přijede Jiří, snad, doufám, že ano, těšim se na člověka. A tenhle člověk mi množí prachy, takže je to důležitej člověk, musim na něj být hodná. Ne se s nim vyspat, to ne, je mladej a má moje peníze, to by fakt bylo nevhodný. Ale zase se mi hezky dvoří, je to takovej Raul Schránil. Chytrej, má rozhled...kdyby nebyl tak mladej, chtěla bych si ho vzít. Ale takhle nechci nic, jen, abychom byli v kontaktu, páč má moje prachy. Jdu krájet cibuli.
10.02.2017 15:30:40



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se