ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Patnáctý den


Nevim jak a co se stalo, prostě dva týdny nechodil z práce domu a sváděl to na práci. Psal mi "Já vim, že ti to vadí, ale brzy to skončí, vydrž to, prosím" a "pusinky". Pak jednou v pondělí přilít na pět minut na otočku a já řikám: "ty máš ženskou?" a on: "ženskou? Já? Kde bych na to vzal čas?" A den na to mi přišel mail: "zavolejte mi, prosím, je to pro dobro nás obou".
Nezavolala jsem. Vyměnily jsme si pár mailů. Ona: "no ale jestli s ním máte vážný vztah, tak si ho nechte" "ne ne, vy si ho nechte, lháře já nechci". No, byl pryč. Tim, že se provalila pravda, se mi ulevilo. A lháře fakt nechci. A teď se chce vrátit. Ale já lháře fakt nechci. On, samozřejmě, řiká, že už to nikdy neudělá, ale umíte si představit, že řekne něco jako: "je to jenom na chvilku, víš, jen, než si najdu lepší", kór, když lepší nebude. Hezčí jo. Mladší jo. Lepší ne. Přemejšlim o tom, jestli toho má v tý hlavě dost na to, aby si to opravdu uvědomil už na furt. Mám svý zkušenosti s ex manželem. Ale chybí mi. Teda je fakt, že mi hodně chybí jeho dcery, to asi víc, než on. Děti v životě potřebuju víc, než chlapa. Tak uvidim, jak se to vyvrbí. Dneska nepřijeli, nemá prachy. Za týden už bude po výplatě, tak prej jo.
03.02.2017 19:52:05



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se