ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Třináctý den


Totiž. V červnu 2015 jsem po dvou letech, kdy mi bylo furt zle, doma v noci zkolabovala. Odvezli mě a zjistili, že kromě tý šilený kýly na břiše, mám docela velkej tumor na vaječníku, takže mě odvezli k Apolináři na Onkogynekologii a za dva dny operovali. Museli mi umejt vnitřnosti, protože ta kýla byla fakt strašlivá, vyteklo z ní sedm litrů hnisu. Měsíc po operaci jsem byla v deliriu, takže oznámení, že ten tumor byl pozitivní se mě nějak nedotklo. Posílali me od čerta k ďablu a moc si toho nepamatuju. Nechtěla jsem jíst, byla jsem chvíli na psychiatrii, chvíli na výživový jipce, taky mi prasklo šití a otevřelo se mi břicho a potom ho sežrala nekróza. A pak narostlo nový. Dávali mi leccos, kapačkama, měla jsem vac systém, to mi odvádělo z rány tekutiny, no nebyla to prdel, zároveň jsem měla motorický neklid, takže jsem furt běhala dokola. Pak mě, v listopadu, pustili domu a já sebou řízla, zapasovala jsem se pod stůl a ležela tam 12 hodin nebo kolik. Tak jsem zase jela, protože, když mě vyndali, nemohla jsem se postavit. A zase nemocnice. Chodila jsem na kolečkách, v andělíčkovi, s plínkama, padaly mi vlasy a potkala jsem chlapa. Byl malej. Vždycky jsem byla na velký chlapy. Byl mladej. Nikdy jsem nebyla na mladý chlapy. Ale jeho úsměv rozzářil celou nomocnici. A já jsem se, na kolečkách, v andělíčkovi, s plínkama, zamilovala.
01.02.2017 21:48:41



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se