ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Dvanáctý den


Tak jo, jsem fakt rozhozená. Byla jsem s nim šťastná. Měla jsem s nim jeho děti. Necejtila jsem se sama. A teď se to ve mně mele.
"Byla jsem šťastná!"
"Podvedl mě, lhal, odešel!"
"Ale byla jsem s nim šťastná."
Byla.
A chci to zpátky. A nechci to. A chci, moc. Ale záruku mi nikdo nedá. Řekla jsem mu, že to bude trvat, aby mě přesvědčil. To rozhodně bude. 
A serou mě hlasy z venčí. Všichni, všichni! jsou děsně moudrý, znalý a všichni by se divili a považovali by mě za idiota, kdybych mu tu šanci dala. Teda skoro všichni a ta většina je zdrcující. Všechny kamarádky, který každá, jedna, jak druhá, dělaj celej život jeden kopanec za druhým. No, ale je fakt, že já se strašně divim tomu, proč to dělaj. Asi je člověk zvenku vždycky děsně chytrej. Jenže já s nim byla šťastná. A kdo nechce bejt šťastnej? Dohodli jsme se, že přijede s holkama na víkend a já uvidim, jestli ho chci. Zkraje mi strašně chyběl, chyběla mi jeho horká kůže v noci pod peřinou, když spí. A je to tak, že jsem se ještě nemohla na chlapa ani podívat a to mi neni podobný. A nic neni dokonalý a každej dělá chyby. A ta jeho chyba mu taky dala asi dost zabrat. Jo, dobře mu tak, je to v pořádku, ale tak to by si mě teď teda mohl vážit, ne?!
Ach jo...
31.01.2017 17:05:37



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se