ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Jedenáctý den


Furt se mi nechce psát. Dneska jsem měla furt ruce v hajzlu, byl úplně zabetonovanej. Nakonec jsem tam vylila flašku WC Netu a prokvrdlala to rukama. A pak to konečně povolilo. Důležitější, ovšem, je, že mi psal Robert. Psal mi na seznamce, telefony a maily jsem zablokovala. Psal, že se chce vrátit a já o tom pořád přemejšlim. Hodně mi pomohl. Poznali jsme se v nemocnici, chodil pak za mnou skoro každý den, na víkendy si mě bral domu, převazoval mi břicho, potom, když mě pustili, si mě vzal k sobě. Spala jsem v plínkách a snažila jsem se fungovat, ale měla jsem rezervy. Byla jsem s nim šťastná. A pak najednou odešel. Teda nejdřív nebyl dva týdny doma a vysvětloval to prací. Pak mi napsala ňáká ženská. A on šel. Beze slova vysvětlení. Od tý doby to zpracovávám a teď mi napíše, že se omlouvá, že je debil a že mě chce zpátky. A mně se to v hlavě děsně mele. Na jednu stranu jsem s nim byla fakt šťastná, prvně v životě, fakt, s těma před tim to vždycky bylo tak, že jsem byla ráda, když už to skončilo. Na druhou stranu mi lhal, podváděl mě a jak bych mu teď mohla věřit, žejo. No, domluvili jsme se, že, pokud nebude muset do práce, přijede s holkama ke mně a tak to proberem. Já se do toho vrhat nebudu.
30.01.2017 20:23:08



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se