ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Devátý den


Ležela jsem na tý jipce deset dní. Ostatní pacienti přicházeli a odcházeli, já jsem zůstávala. Bylo mi dobře, ale furt jsem tam byla. Bylo to skvělý. Pečovali o mě. Krásný černoši o mě pečovali. Taky se mi splnil sen.
Sen:
Seděla jsem na záchodový míse u koně na Václaváku. Okolo chodili lidi a nebyla tam žádná zeď. Vylučovala jsem s přemejšlela o tom, co bude, až dovylučuju. No co by. Zvedla jsem se a šla do metra. Nebyl tam ani papír, ani splachovadlo a už vůbec ne umyvadlo, páč tam nebyla zeď. A já měla jen tričko a neměla jsem vůbec žádný kalhoty. Ani kalhotky. A tak jsem šla do metra s neotřelou prdelí.
Na jipce se to dělo bez metra. Už jsem tam byla dýl, než týden a dostala jsem rohlík, takže se mi chtělo. Měla jsem u postele křeslo, na kterým jsem cvičně sedávala. Na to křeslo mi dali mísu a já na tý míse seděla a vylučovala. A kolem chodily sestry a leželi pacienti. Od tý doby je mi "stud" pojem cizí. 
No, z jipky mě propustili na oddělení a z oddělení domů. Furt jsem vůbec nehubla, ani za deset dní na jipce jsem nezhubla, asi proto, že do mě furt lili glukózu, ale už jsem se s tim...nesmířila, to bych kecala, štvalo mě, že jsem do sebe nechala řezat marně.
26.01.2017 15:41:03



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se