ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Osmý den


Takže část druhá. V roce 2010 jsem měla 150 kilo a šla jsem na obezitologii. A pani doktorka řekla "biliopankreatická diverze" a " zhubnete a už nikdy nepřiberete". Řikala to pořád a výsledek byl, že jsem hned začala hubnout a do operace jsem zhubla deset kilo. Celý to proběhlo v pohodě, probrala jsem se se čtyřma hadicema v břiše a byla jsem s nima týden na kapačkách. A kapačky byl velkej problém. Praskaj ni žíly. Takže me napichovali několikrát denně a já mám od tý doby fobii z jehel. Vidim jehlu a ječim. Po operaci jsem schodila celých deset kilo a ani o gram víc. Mám strašnej vztek pořád. Zvažuju i žalobu. I přibrat neni až tak velkej problém. A v prosinci 2011, rok a půl po operaci, dvacátýho osmýho, se mi v práci udělalo zle. Bolest v žaludku, ledovej pot...zalezla jsem na pokladnu, tam nikdo nebyl a lehla jsem si pod stůl. Ale hřál mě koberec. Tak jsem se přemístila za záchod na dlažbu. Po dvou hodinách už jsem, ale, šla do kanclu a řekla jsem "holky, zavolejte mi sanitku". A jela jsem. To už jsem nemohla dýchat. Odvezli mě na Karlák a víc už si nepamatuju. Až jsem se probrala na jipce, byl Silvestr a všichni byli zmatlaný. Měla jsem flastr na břiše a hadic šest. Sdělili mi, že mi praskl žaludeční vřed, udělal mi díru do žaludku a mohla jsem umřít. 
24.01.2017 10:16:28



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se