ČEKANČÍ BLŮČEK, aneb Zápisky egomaniaka

Třetí den


Teď vyvstává otázka, co dělám v Karlových Varech. Já, Pražka. No, to bylo tak - fakt jsem hledala byt v Praze, ale s mýma pohybovýma možnostma to bylo hodně náročný a taky k ničemu, sehnat byt v Praze byl nadlidskej úkol a já jsem se potřebovala vystěhovat během pár dní. A Luboš řekl: "To víš, kdybys chtěla bydlet ve Varech, tady bych ti něco sehnal." A já řekla: "Tak mi tam něco sežeň." A za týden jsem se stěhovala. Kdyby Robert věděl, jak mi zkomplikoval život. Tak co? Neudělal by to? Stejně by odešel. Nikdo to nečekal, prožil se mnou nemocnici, vozík, plínky...a když jsem se dala jakž takž do kupy, našel si jinou. Ať je s ní šťastnej, ale ať už mě neotravuje svýma probrekama "Pořád doufám, že budeme spolu" a tak. No, věděla jem, že je mezi náma intelektuální propast, ale myslela jsem, že ví, co je v životě důležitý. Tak prd. A, že si o mně Luboš myslí, že jsem nespolehlivá, mi podrazilo nohy. Zakládám si na tom, že moje slovo je zákon. A on mi řekne "Ani když ti člověk předloží důkazy, neuznáš svou chybu" a nepředložil mi důkaz an i jeden. Co já přitahuju za chlapy... Je mi smutno. Jsem ve Varech a jsem ve Varech sama. Nikde nikdo. Mám vytopenou kuchyň a zmrzlý nohy od toho, jak jsem tu spoušť likvidovala. Chtělo se mi lehnout na tu hromadu hadrů, co jsem tam naházela a v klidu zdechnout. Tak zas zejtra, přátelé.
19.01.2017 23:18:17



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - relevantní autor všech článků jsem jen a jen já blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se